Voříšek Jan Václav Hugo

 

 

pocházel z Vamberka, kde byl jeho otec učitelem. Cesta do Vídně vedla před pražské gymnázium a filosofické studium (v letech 1811-13 byl žákem B. Bolzana, F. X. Němečka, A. Klara aj.). K trvalým uměleckým zážitkům z dob pražského pobytu patřilo seznámení s Bachovým Temperovaným klavírem a Dusíkovými sonátami. Právnická studia započatá ve Vídni v roce 1813 uzavřel Voříšek až po devíti letech, avšak roku 1822 získal v konkursním řízení místo druhého císařského dvorného varhaníka a o rok později postoupil na první místo. Jako klavírista se intenzívně podílel na hudebním životě Vídně. Tuberkulóza však přervala život umělce, který tolik sliboval. Voříšek tvořil pomalu; byl v hudební skladbě samoukem, nepočítáme-li ovšem několik lekcí, které nadanému chlapci v Praze udělil bezplatně V. J. Tomášek.(viz V. J. Tomášek). Voříškův odkaz není velký, vynikají v něm romanticky laděná klavírní Impromptu, klavírní a houslová sonáta, jediná Symfonie D dur a předsmrtná mše. Společně dokládají bohatý výrazový rejstřík mladého skladatele, sahající od lyrické náladové skladbičky k mohutné fuze pro sbor a orchestr. Především na Voříškově komorní tvorbě cítíme, že vznikala v údobí stylového přechodu, v době, kdy se rodil romantický sloh. Jeho skladby jsou často poznamenány nádechem jemné melancholie až smutku (mše). České tóny scherza Voříškovy Symfonie nejlépe dokazují vývojové souvislosti mezi hudbou českého klasicismu a dílem Smetanovým

 

Převzato ze serveru mistři klasicismu.

http://klasika.move.to