Giussepe Verdi

 

Italský skladatel. Základům hudby se naučil u venkovských a městských muzikantů. V osmnácti letech se přihlásil na konzervatoř v Miláně, na nižnabyl přijat. Kompozici pak studoval soukromě. u V. Lavigna, italského operního skladatele a korepetitora Teatro alla Scala. Roku 1836 nastoupil Verdi místo měststkého kapelníka a učitele hudební školy v Bussetu, avšak po úspěchu operní prvotiny Oberto 1839 se rozhodl pro hudební tvorbu, hlavně operu. žil úřevážně v Miláně a na svém statku u Busseta. Zajížděl d Paříže, při příležitosti provedení opery Síla osudu navštívil Petrohrad. Byl republikánského smýšlení. Sympatizoval s risorgimentem, přátelil se s básníkem demokratem A. Manzonim, jehož paátku uctil svým Rekviem. Roku 1874 byl zvolen senátorem, avšak přímo do politiky nezasahoval. Verdi složil 34 oper, z toho pouze dvě komické opery Ungiorno di regno (jeden den králem 1839) a Falstaff. Navázal na operní Bel Canto V. Belliniho a G. Donizettiho. Krásný zpěv znamená pro Verdiho trvalou hodnotu, je hlavní příčinou úspěšnosti jeho operních děl. Verdi však za své oba předchůdce pokročil tím, že bel cantu propůjčil hudební výraz, odpovídající výzamu slova a dějové divadelní situaci. Barvitěji ve zvuku a harmonii a jadrněji v rytmu zní i Verdiho orchestr. Jeho podíl ve Verdiho hudební dramaturgii přitom od opery k opeře rostl. V partiturách středního a vrcholného období pracuje Verdi s tématickými motivy, jež mají charakterizační a vzpomínkopvý význam. Verdi mistr Bel canta, se tedy v opeře nejeví jako naprsotý protinožec R. Wágnera. Rozdíly mezi oběma mistry opery 19. století spočívají spíše v charakteru a bohatství hudebních nápadů a především v láce děl. V prvním údobí, jež zhruba spadá do čtyřicátých let, Verdi skládal vlastenceké revoluční opery Nabucco (1842), I Lombardi alla prima Crociata (Lombardane na prvni krizacke vyprave 1843), Ernani (1844) , Attila (1846). Formálně jsou tyto opery založeny na dualistickém principu recitativu a árie. Některá hudební "čísla" se charakteristickým vnitřním dějěm mění hudební scénu. Skupinu prvních oper spojuje osvoboditelská myšlenka. Historická látak je většinou jen záminkou k vyjádření postojů součastnosti. Přímo symbolicky vyjadřuje ducha a záměry risorgimenta Verdiho historická opera La battglia di Legnao (bitva u Legnana 1849), jež má za látku vítězství Lmbardské ligy nad vojsky německého císaře Friedricha Barbarossy u Legnana (1176) Ve čtyřicátých letech vznikly Verdiho první opery podle klasických činoherních dramat, Macbeth (1847) a Luisa Miller (1849). Ve středu divadelního dění trojice Verdiho slavných děl Rigoletto (1851) Il trovatore (Trubadůr 1853) a La Traviata (1853) se ocitá sociálně diskriminovaný jednotlivec. Verdi sleduje se svými libretisty i jeho vnitřní život a dociluje tím neobyčejné psychologické hloubky a pravdivosti. Platí to zejména o rigolettovi a Traviatě, opeře, jež je pro syžet a hudební podání považována za první realistickou operu 19. století. Sám Verdi se k realismu zcela uvědoměle hlásil. Při kompozici a uvedení Rigoletta měl potíže s cenzurou. Musel přenést děj a místo do jiné historické a sociální situace.¨, aby opera neprovokovala. Něco podobného se později opakovalo s operou La forza del destino (Síla osudu -1862). V údobí po Traviatě komponoval Verdi převážně ve stylu velké francouzské opery Tuto řadu zahajuje drama o pěti dějstvích Sicilské nešpory (1855) Maškarní ples (1859), Síla osudu, Don Carlos (1867) a Aida (1871). Po opeře Aida se Verdi nadlouho odmlčel. Pauzy využívá k napsní Smyčcového kvartetu e-moll a Messa de Requiem (1873), obě skladby jsou jedinečné ve svém žánru. Strhující requiem je ve skutečnosti duchovní drama. Stylisticky předjímá ráz Verdiho posledních oper, lyrického dramatu Otello (1887) a lyrické komedie Falstaff (1893). Otello je zmodernizovaná opera seria, Falstadd zmodernizovaná opera buffa. MIstr operního bel canta zcela opustil dualistický princip recitavu a árie, který nahradil zpívaným dialogem blízkým hudební próze. Verdi dobře věděl že v Ottelovi a Falstaffovi dosáhl na poli operního umění vytčeného cíle. Na napsání dlaších oper již nepomýšlel. Po Falstafovi rozšířil svůj cyklus duchovních skladeb Quattro pezzi sacri (čtyři posvátné zpěvy) o další dvě skladby. K již dříve napsanému ženskému čtyřhlasému sboru Laudy Panny Marie (1886) a čtyřhlasému sboru sboru Ave Maria (1889) přibyly Te Deum pro dvojsbor a orchestr (1895) a Stabat mater pro sbor a orchestr (1897) aj.

GIUSEPPE VERDI-„Umění je univerzální…ale vytváří ho jedinci!“-Verdi

Verdiho život
Život tohoto velkého mistra začal ve skromném prostředí.V Le Roncole se roku 1785 narodil Verdiho otec Carlo.Přestěhoval se do Le roncole,kde vlastnil jeho dědeček vesnickou osterii(hospodu).A 30.1. 1805 se oženil s Verdiho matkou Luigií Uttiniovou,dcerou hospodského z Piacenzi.Jejich syn,Giuseppe Fortunino Francesco,se narodil 10.10. 1813.Je to rok,kdy vzniká Schubertova první symfonie a ve Vídni provedení Beethovenovy sedmé symfonie,kdy se udála triumfální premiéra Rossiniho Tancreda a Italky v Alžíru a také v roce,který stál na prahu velké společenské změny-o rok později totiž použil Stephenson první účinnou parní lokomotivu.Den po narození byl Verdi pokřťen ve farním kostele,kde je latinsky zapsáno jeho jméno.Matka mu omylem řekla,že se narodil 9.10 a tento den také oslavoval jako svoje narozeniny i poté,co se ve věku 63 let tuto chybu dozvěděl!Když byl verdimu necelý rok,napoleon abdikoval u Fontainbleau a spojené armády Rakouska a Ruska vytlačili Francouze Z Itálie.Když někteří ruští vojáci procházeli Le Roncole a loupili,znásilňovali a vraždili obyvatele,Verdiho matka se ukryla do zvonice kostela a podařilo se jí zachránit sebe i syna.Kromě Verdiho měli rodiče ještě dceru,která po zápalu mozkových blan zůstala mentálně zaostalá (zemřela roku 1833,když jí bylo 17 let).
Důležitý vliv na Verdiho první léta měl vesnický kostel Madonny dei Prati.Nebyla to však katolická víra,která na něj zapůsobila,ale hudba.Jeho prvním učitelem hudby byl Pietro Baistrocchi.Když zemřel,odešel Verdi na gymnázium do Busseta.Často chodil bos,aby ušetřil boty a jedno vánoční ráno dokonce spadl do hlubokého zavlažovacího příkopu,odkud ho před utopením záchránil kolemjdoucí rolník.V Bussetu se setkal s obchodníkem Antoniem Barezzim,který mu prokazoval menší laskavosti.Verdi začal studovat u Ferdinanda Provesiho,sbormistra a varhaníka v kolejním kostele San Bartolomeo.Když roku 1228 provedl v bussetském divadle hostující soubor Rossiniho Lazebníka sevillského,měla velký úspěch Verdiho předehra.Barezzi se pro Verdiho stal otcem.Dokonce v květnu 1831 odešel Verdi z podnájmu a přestěhoval se do Barezziho domu.Verdi se zamiloval do jeho nejstarší dcery Margheriti,a protože chtěl Barezzi,pro svého zetě to nejlepší,poslal ho studovat do Milána.Pokusil se o přijetí na milánskou konzervatoř,ale nebyl přijat-nikdy na to nezapomněl a o mnoho let později,když chtěla konzervatoř získat Verdiho jméno tak řekl:“Nechtěli mě mladého,nemohou mě mít starého.“ Nakonec začal studovat u Vincenza Lavigny.Navštěvoval zkoušky milánské filharmonické společnosti na Haydnovo Stvoření a jednou nepřišel dirigent a Verdi byl požádán,aby se zkoušky ujal a byl pověřen veřejným představením.V dubnu 1836 se Verdi zasnoubil s Margheritou,kterou si 4.5 1836 vzal.Margherita mu porosila 2 děti,Virginii a Icilia.Obě ale zemřeli(ani 1 se nedožilo jednoho roku).Roku 1840 zemřela i samotná Margherita.Verdiho tato událost natolik zlomila,že se uzavřel do sebe.Ale jednoho dne potkal na ulici Merelliho,který začínal pracovat v divadle jako libretista.
Merelli dal Verdimu příležitost uvézt operu Nabucco.Prvními představiteli Abigail a Nabucca byli Giuseppina Strepponiová a Giorg Ronconi.Opera byla poprvé triumfálně uvedena 9.března 1842.První obecenstvo ji přijalo s divokým nadšením a vytleskalo sbos z třetího jednání.Úspěch Nabucca otevřel skladateli mnoho dveří.Každý si přál být jeho přítelem.Jedněmi z trvalých přátel byl básník Cavaliere Andrea Maffei a jeho žena Clarina-jejich manželství však nebylo šťastné.Verdi vydal 3 z Andreových písní v 1 sbírce roku 1845 a poté získal jeho pomoc,když vznikaly opera Macbeth a Loupežníci.Dalším Verdiho tématem byla epická báseň Tomassa Grossiho-Lombarďané na první křižácké výpravě.Verdi se poté ujmul hudební výchovy Eamnuela Muzia.Stejně jako Verdimu se mu dostalo šlechetné pomoci Barezziho.Další Verdiho operou byla Jana z Arku.Při premiéře roku 1845 přijala veřejnost tuto operu velmi dobře a brzy byla uváděna i v dalších italských městech.Skladatele začala silně lákat možnost pracovat s domácím libretistou divadla San Carlo,Salvatorem Cammaranem.Společně vybrali Alzire,Voltairův příběh o španělském guvernérovi z Peru.Představení muselo být o 2 měsíce odloženo,protože Verdiho začala trápit choroba.Stěžoval si na silné bolesti hlavy,žaludeční potíže a neustávající bolesti v krku.Toto zpoždění se ukázalo jako šťastné,protože první z předních italských sopranistek-Eugenia Tadoliniová se právě zotavila po narození dítětě,a tak mohla zpívat hlavní roli v této opeře.I přes velký úspěch po premiéře 12.8. 1845 nebylo toto dílo nikdy moc slavné.Verdiho špatné zdraví se zhoršovalo a přidaly se i silné zažívací potížeJeho další operu-Attilu-tudíž skládal v posteli.Od lékaře kvůli jeho zdravotnímu stavu dostal nařízíno 6 měsíců odpočinku.Na podzim roku 1846 začal Verdi kvůli nátlaku společnosti znovu skládat.Verdi si vybral téma Macbatha-od Shakespeara.Premiéra 14.března 1847 byla senzací.Verdi musel nejméně 25krát děkovat a nadšený dav ho doprovázel až domů.Tato opera byla věnována jeho meceniáši Barezzimu. Hned po Macbathovi následovala Verdiho nejoblíbenější opera La traviata. Kombinuje v ní melodickou vynalézavost s dramatickým nábojem.Poté,co byla otevřena železnice,se lidi začali stěhovat do měst.Mlha a kouř způsobily,že se Verdi zavíral doma a nepříjímal žádná společenská pozvání.Vydal se tedy do Paříže.Zde se opět setkává s Giuseppinou Strepponiovou.Stala se jeho milenkou.Jeho další opery byly vytvořené spíše z nátlaku veřejnosti,a tak nejsou tak známé.Ale Verdi se pustil do nové opery s názvem Trubadúra.Ačkoli se děj Il Trovatore (trubadúr) neodehrává v žádné exotické lokalitě, jeho libreto je plné typických romantických elementů: cikáni, trubadúři, žárlivost, nešťastná láska a neúmyslná bratrovražda. Verdi věřil, že každá dobrá opera musí mít svoji jedinečnou hudebně-dramatickou barvu, které říkal tinta.Il Trovatore má velmi temnou tintu, jak se sluší na hrozivý příběh.Verdi poté odcestoval do Sant´Agaty koncem roku 1856.Ve spolupráci s Piavem přepracoval Stiffelia a vznikl tak příběh anglického křižáka Aralda.Verdi slíbil san Carlu novou operu-měl to být Král Lear,ale tuto operu neudělal a musel proto,jakožto náhradu vybrat jinou.Bylo to Scribeho libreto Gustav 3 ou le bal masqué.Při jeho další opeře-Maškarní ples-začali lidé volat:“Viva Verdi!“Italové si začali uvědomovat,že se vlastně jedná o akrostych na Vittirio Emanuel Re D´Italia.Po Maškarním plese si dopřál Verdi na 2 roky odpočinek.Verdi totiž potřeboval víc času na napsání oper,protože se začal více zajímat o politiku.Giuseppinu si vzal 22.8 1859 v Savojsku.Když se konaly volby do parlamentu,tak Verdi byl mezi kandidáty.Verdi byl sice zvolen,ale po svém funkčním období prohlásil:“Ve skutečnosti nebylo 450 ale 449 členů,protože jako poslanec jsem neexistoval.“Během léta1861 pracoval opět společně s Piavem na opeře Síla osudu.Verdiovi shlédli premiéru této pery v Petrohradu 10.11 1862.
Toto dílo dílo tvoří 2 odlišné aspekty.Leonora,která ztratila svého milence,jenž náhodně zabil jejího otce,přichází do kláštera a prosí,aby směla žít poblíž jako poustevnice.Atmosféra pokory a zbožnosti její motlidby „Madre pietosa Vergina“ je zachována i ve zbytku scény a dotváří celkový dojem vážnosti a klidu.V naprostém kontrastu stojí hůmorná postav jednoho z mnichů,bratra Melitona,který dává zjevně přednost věcem hmotným než duchovním a rozdělování milodarů považuje za únavné.
Brzy museli Verdiovi odjet do Madridu,kde měla španělskou premiéru původní verze Osudu.Mezi touto dobou adoptovali dceru Marii Carrarovou-Verdiovou.S další operou měl Verdi problémy.Když pracoval na Donu Carlosovi,dostal silný záchvat bolestí a jeho nesmírná únava mu bránila v práci.Další zdržení způsobila rakousko-pruská válka.Ale i přesto se tato opera dočkala premiéry.po Donu Carlosovi vzniká další velké dílo-Aida.
Aida se odehrává „v době faraónů“.Radames je postaven do čela egyptské armády,která má bojovat proti nájezdům Etiopanů.Tuto vysokou politiku však ovládá věčný trojúhelník.Faraonova dcera Amneris miluje Radamese.Úskokem se však dozvídá,že on miluje její etiopskou otrokyni Aidu.Když se Egypťané vítězně vrací,Radames za odměnu získává slib ruky Amneris.Vyjde najevo,že jeden z jeho zajatců je Aidin otec-Amonasro.Při jedné tajné schůzce se Aida od Radamese dozvídá cestu,kterou použije egyptská armáda při útoku na Etiopii.Radames s hrůzou přichází na to,že ho slyšel Amonasro,který je ve skutečnosti králem Etiopie.Radames je za svoji zradu odsouzen k pohřbení zaživa při velkolepé závěrečné scéně je jeviště rozděleno do dvou rovin.Nahoře je chrám,kde se Amneris modlí za mír a kněžky chválí mocného Ptaha.Pod nimi v uzavřené hrobce,kam se vplížila Aida,umírají milenci Radames a Aida.
Verdi strávil určitou dobu zkoumáním starověkých egyptských zvyků,ale nakonec však zvolil svojí představu egyptské hudby. I přes problémy,které měl Verdi kvůli této opeře,měly nakonec obě premiéry-v Káhiře na Štědrý večer 1871 a v Miláně 8.2. 1872-velký úspěch.Při představení v La Scale zpívala Aidu Tereza Stolzová,původem Češka.Její sestry-dvojčata dosáhly velké „slávy“-obě žily se skladatelem Riccim.Ze svých sousedních bytů se navštěvovaly dveřmi skrytými v šatníku.Někdy si popletly čas a vystoupily ze skříně právě ve chvíli,kdy se Ricci věnoval „důležité“návštěvě.Tereza byla snoubenkou dirigenta Angela Marianiho.Verdi se o ní začínal čím dál tím víc zajímat a Mariani velmi žárlil.Nakonec došlo k jejich rozchodu.Není dokázáno,zda byli Verdi a Tereza milenci,ale Giuseppina na Terezu velmi žárlila.Když si Verdi všimnul,jak to Giuseppinu trápí,“ukončil“ bližší vztah s Terezou,ale navždy zůstali dobrými přáteli.
Po Aidě se Verdi opět stáhnul do sebe a Otello si na svou premiéru musel počkat 15 let!Maria Verdiová-nyní již 19iletá,se vdala za Alberta Carraru právníka z Busseta.Následující rok porodila dceru a rodiny byly velice šťastné.Premiéra Otella se konala V La Scale 5.2. 1887.Měla tak velký úspěch,že si společnost žádala další,stejně tak úspěšnou,operu..Verdi se tedy pustil do zpracování Falstaffa.Tato opera už však vykazovala známky Verdiho stárnutí a docházejících sil.Opera je totiž jednotvárná.Všichni se podivovali nad jeho čilostí,ale den jeho smrti se už blížil.Jednoho rána roku 1897 ho Peppina našla v jejich bytě ležet bez hnutí v posteli.Ale verdi se uzdravil.To ovšem nejde říct o jeho manželce,která podlehla bronchitidě a 14.11. 1897 zemřela po boku Verdiho.Bylo jí 82 let.Podle jejího přání se pohřeb konal v Bussetu bez květin a hudby.Verdi byl zničený.Giuseppina byla pro Verdiho tou pravou osobou.Verdiho zármutek byl možná příčinou slábnutí jeho fyzických sil.Zhoršoval se mu zrak.V říjnu 1900 začalo Verdiho už vše unavovat.Jednoho dne-21.1 1901-když seděl na posteli a zapínal si vestu,ranila ho mrtvice a v bezvědomí klesl zpět na postel.Několik dní ještě žil.Během této doby byl hotel zahalen do flóru,na ulici byla položena sláma,aby se ztlumil zvuk kol kočárů.Přátelé uvnitř a davy venku sledovali a čekali.Zemřel,aniž by nabyl zpět vědomí,za 10 minut tři,ráno, 27.1. 1901.I přesto,že byl připraven honosný pohřeb,vše se muselo zrušit,když vyšlo najevo,že si Verdi přál,ve své poslední vůli,skromný pohřeb.
Verdiho život zachytil svět téměř neuvěřitelných změn.Jeho hudba je součástí lidské zkušenosti,protože odráží lidské zkušenosti a emoce.Během jeho života a po jeho smrti,objevili nekonečné tisíce lidí v jeho hudbě něco ze sebe samých. Verdiho plnokrevný romantismus a nadživotní charaktery vládly jevištím po mnoho let, ale v roce 1890 se objevil nový směr. Byl známí jako realismus a odlišoval se zejména tím, že hlavní postavy ztělesňovali sedláci a obyčejní lidé. Skutečné příběhy byly nahrazovány velkými city, dramatickým napětím a krutostí…..

OPERY

TITUL LIBRETISTA PREMIÉRA
Aida A.Ghislanzoni Káhira,Opera 24.12. 1871
Alzira S.Cammarano Neapol,San Carlo 12.8.1845
Aroldo F.M.Piave Rimini,Teatro nuovo 16.8. 1857
Attila T.Solera Benátky,La Fenice 17.3. 1846
Don Carlos Méry a Du Locle Paříž,Opéra 11.3. 1867
přepracovaná verze Méry a Du Locle Milán,La Scala 10.1. 1884
Ernani F.M.Piave Benátky,La Fenice 9.3. 1844
Falstaff A.Boito Milán,La Scala 9.2. 1893
Giovanna dÁrco T.Solera Milán,La Scala 15.2. 1845
I due Foscari F.M.Piave Řím,Teatro Argentina 3.11. 1844
I lombardi alla priama crociata T.Solera Milán,La Scala 2.11.1843
I masnadieri A.Maffei Londýn.Her Majestyś Theatre 22.7.1847
I1 trovatore S.Cammarano Řím,Teatro Apollo 19.1 1853
Jérusalem A.Royer Paříž,Opéra 26.11. 1847
La battaglia di Legnano S.Cammarano Řím,teatro Argentina 27.1. 1849
La forza del destino F.M.Piave Petrohrad 10.11. 1862
Přepracovaná verze A.Ghislanzoni Milán,La Scala 27.2 1869
La traviata F.M.Piave Benátky,La Fenice 6.3. 1853
Les vépres siciliennes E.Scribe a C.Duveyrier Paříž,Opéra 13.6.1855
Luisa Miller S.Cammarano Neapol,San Carlo 8.12. 1849
Macbeth F.M.Piave Florencia,Teatro Pergola 14.3. 1847
Přepracovaná verze F.M.Piave Paříž,Opéra 21.4. 1865
Nabucco T.Solera Milán,La Scala 9.3. 1842
Oberto T.Solera Milán,La Scala 17.11. 1839
Otello A.Boito Milán,La Scala 5.2. 1887
Rigoletto F.M.Piave Benátky,La Fenice 11.3.1851
Simon Boccanegra F.M.Piave Benátky,La Fenice 12.3. 1857
Přepracovaná verze A.Boito Milán,La Scala 24.3. 1881
Stiffelio F.M.Piave Terst,Teatro Civico 16.11. 1850
Un ballo in maschera A.Somma Řím,Teatro Apollo 17.2. 1859
Un giorno di regno F.Romani Milán,La Scala 5.9. 1840
I1 corsaro F.M.Piave Terst,Teatro Grande 25.10. 1848


Použitá literatura: Hudební slovník pro každého II. - Jiří Vysloužil

stránky Olomoucké opery www.mdo.cz