Johann Strauss

 

Slavnou dynastii Straussů tvoří Johann Strauss starší (1804-1849), Johann Strauss mladší (1825-1899), Josef Strauss (1827-1870) a Eduard Strauss (1835-1916). Vůbec nejsou spřízněni se skladatelem a dirigentem Richardem Straussem (1864-1949), operetním skladatelem Oskarem Strausem (s jedním -s-) (1870-1954) a drážďanským skladatelem Wolfgangem Straussem (nar. 1927).
Původní název Netopýra byl "Doktor Netopýr".
Hudbu složil Johann Strauss v klavírním znění za 6 neděl. Instrumentace mu pak trvala více jak 3 měsíce.
Jediným slabším místem Netopýra je baletní hudba v druhém finale. V inscenační praxi se většinou nahrazuje jinými Straussovými skladbami, nejčastěji valčíkem "Na krásném modrém Dunaji" nebo "Císařským valčíkem".
Z důvodů provozně honorářových byl Netopýr uveden v Paříži r. 1877 se zcela novým dějem pod názvem "Cikánka". A.Delacour a V.Wilder udělali z maškarní zápletky pohádkový příběh o princi, který se ožení v zastoupení.
U nás se Netopýr poprvé objevil 7.9.1875 v Aréně na hradbách, letní scéně Prozatímního divadla. Ředitelství Prozatímního divadla tak velice pospíchalo s provedením, protože dílo připravovala pražská německá scéna na listopad. Mezitím byl rovněž německy proveden v Brně 2.10.1875. Netopýr tedy u nás zazněl poprvé česky a s ohromným úspěchem. Na repertoáru Prozatímního divadla zůstal po celou dobu jeho existence.

Do Národního divadla měla opereta nejprve vstup přísně zakázaný. Nehodila se k důstojnosti naší divadelní reprezentace. Ale když se ukázalo, že sebevýpravnější balety nedokáží vydělat na prodělečné umění, byla opereta vzata i v Národním divadle na milost. Samozřejmě jednou z prvních uváděných operet byl Netopýr. Premiéra byla 10.11.1888. Roku 1904 byl zase Netopýr naopak poslední operetou, která byla na naší první scéně hrána.

Jistě zajímavé uvedení Netopýra bylo i ve Vinohradském divadle r. 1933. Hrála Česká filharmonie a dirigoval její pozdější šéf Karel Šlejna, v alternaci s bratislavským operním šéfem (předtím působícím v Olomouci) Karlem Nedbalem. V roli Eisensteina se střídali Oldřich Nový a Zdeněk Štěpánek. Dále hráli mj. Meda Valentová, František Smolík, Otomar Korbelář a František Kreuzmann. Bezkonkurenční Rosalindou byla v této inscenaci Jarmila Kšírová, pozdější star všech světových operetních scén.

Johann Strauss sám dirigoval v pražském německém divadle prvá 4 představení operety Simplicius a jednu reprízu Netopýra. Bylo to v listopadu 1888.

Oslavy 60. narození Johanna Strausse mladšího oslavila většina evropských divadel. Např. v berlínském Friedrich Wilhelm städtisches Theater proběhl při této příležitosti festival téměř všech mistrových operet. Noc v Benátkách byla jen v tomto divadle při této příležitosti hrána již po padesáté, Veselá vojna po třísté, Netopýr po čtyřsté.

Divadlo na Vídeňce uspořádalo při stejné příležitosti slavnostní akademii, kde se mimo jiné provozoval 2. akt z Netopýra. Jako hosté se představily hlavní postavy ostatních mistrových operet. Poslední se dostavil Cikánský baron. Svůj pozdní příchod omlouval tím, že byl právě stvořen.

Netopýr vyvrcholil slávu Strausse-komponisty, ale úspíšil i jeho konec. Při dirigování 22.května 1899 ve Dvorské opeře ve Vídni (ale pro slabost dirigoval jen předehru) se nachladil a 20 dní na to zemřel na zápal plic.

V předešlém textu byla zmínka o skandálu kolem Meyeerberovy opery Vielka. Ta měla ve Vídni strhující úspěch. Starší Strauss si okamžitě zajistil provozovací práva. Mladší Johann si ale pokoutně z divadla obstaral noty a melodie hrál také. Tatíček poslal na syna policii. Oba si to rozdali v tisku. Meyerbeer zůstal skromně mimo spor. Pochopitelně. Jeho dílo hrály dva nejslavnější orchestry a sporem kapelníků měl zajištěnu obrovskou bezplatnou reklamu.

Čecha Josefa Drechslera za učitele kompozice prozíravě vybrala Johannovi pečlivá máti jako nejlepšího možného pedagoga. Vlastním jménem Traxler (1782-1852) V deseti letech zpíval v chlapeckém sboru pasovského arcibiskupa, později byl žákem benediktinského kláštera v Thorenbachu, kde ho vyškolil proslulý varhaník Grotius. Po filozofických, teologických a právnických studiích (vše absolvoval) se rozhodl pro hudbu. Přijal r. 1807 místo kapelníka v Leopoldstadtském divadle ve Vídni, kde tehdy uváděl své kouzelné pohádky proslulý Ferdinand Raimund. Drechsler mu napsal hudbu k většině jeho her. Melodie ze hry Dívka z říše víl "Bratříčku můj, bratříčku milý" (Brüderlein mein, Brüderlein fein) se stala v Rakousku dodnes velice oblíbenou lidovou písní. Pak se stal dirigentem Dvorní opery, ředitelem několika divadel (mj. v Bratislavě a v Baden-Badenu). Vrátil se do Vídně, kde se stal ředitelem hudby v katedrále sv. Štěpána a vyučoval varhany a kompozici. Napsal několik učebnic, zvl. harmonie. Ujímal se hudebníků z Čech, jeho žáky byli i Fr. Gregora a Fr. Pivoda. Složil 6 úspěšných oper.

Děti Johanna Strausse staršího přicházely na svět pravidelně po dvou letech: Johann, Josef, Anna, Tereza, Ferdinand (záhy zemřel) a Eduard. Dcery se nevěnovaly žádnému zaměstnání a nikdy se neprovdaly. Když otec opustil rodinu, posílal peníze s podmínkou, že žádné dítě se nebude věnovat hudbě. Pomsta opuštěné manželky byla strašlivá - všechny děti nechala naopak hudbě učit a Johannovi se dostalo nejlepšího možného vzdělání v tomto oboru.

Po otcově smrti sestavil Johann Strauss mladší smlouvy jen s nejvýznamnějšími hráči svého a otcova orchestru a zřídil tak úplně nový kolektiv. V dramaturgii vedle tanečních skladeb prováděl i úpravy symfonických a operních děl. Tak byla provedena ve Vídni poprvé Lizstova Mazzepa i předehra k Wagnerovu Tannhauserovi.

Dva akty operety Simplicius se odehrávají ve vojenském táboře před Olomoucí r. 1644.

Libretista F. Zell nabízel Johannovi ke zhudebnění libreto, jehož jedno jednání se odehrává ve Františkových lázních, kam Strauss často a s oblibou zajížděl na léčení.

V žebříčku popularity nejslavnějších osobností tehdejšího světa byl Johann Strauss zařazen na třetí místo za anglickou královnu Viktorii a německého kancléře Bismarka. Johann byl velice potěšen tím, že teprve daleko za ním byl zařazen císař František Josef.

Tato škodolibost měla dávnou příčinu. V revolučním roce 1848 stál Johann Strauss starší na straně císaře (složil Radeckého pochod), kdežto syn stál na straně vzbouřenců. (Mimochodem tehdy utekl vyděšený císař do Olomouce, když rozvášněný dav ve Vídni pověsil jeho ministra války na lucerně.) Jeho Císařské Veličenstvo to mladšímu Straussovi nikdy neodpustilo.

Johann Strauss starší koncertoval na svých triumfálních cestách Evropou v Praze častokrát, v Olomouci v letech 1841, 1842, 1849. Johann Strauss mladší sice často zajížděl do Františkových lázní, ale v Praze měl koncert jediný - 5.10.1852.

Největšího úspěchu vůbec dosáhl Johann Strauss ml. v USA, kde mu koncerty uspořádal irský přistěhovalec Patrick Gilmore. Pro výročí vyhlášení nezávislosti chtěl r. 1876 v Bostonu uspořádat slavnost v největší hale, s největším sborem a největším orchestrem. Naplánoval si 20.000 lidí ve sboru, 2.000 lidí v orchestru a sál pro 100.000 diváků. Po dostavění ale mohl sál pojmout jen 50.000 lidí, dle zlomyslníků tam bylo jen 21.000 míst k sezení a 9.000 k stání. Gilmore se totiž dozvěděl o obrovských úspěších Strausse na Světové výstavě v Paříži a rozhodl se ho získat za každou cenu. Ta byla 100.000 dolarů složených před nastoupením cesty u vídeňské Anglobanky, úhrada cesty a celého zaopatření pro Strausse, jeho manželku, sluhu a 3 komorné po celý zájezd. Orchestr byl ale většinou jen 1.000ti členný, ale přesto v něm bylo 400 houslí a 24 pozounů. Rovněž dřevěné nástroje byly obsazeny po 24 hudebnících. 24.000 zpěváků tam ale opravdu bylo. Hrály tam také zvláštní obrovské varhany (prý falešně), do nichž byl vháněn vzduch parním strojem. Strauss dirigoval za večer 3-4 skladby. Nadšení pro něj neznalo mezí.

Hysterické ženy líbaly jeho kabát. Cestu k dirigentskému pultu musel pro Strausse a jeho sluhu, který mu nesl housle, hlídat kordon policistů. Strauss ve svých rozhovorech s novináři vystihl jejich touhu po senzaci, a proto jim vykládal v zájmu popularity i strašné nehoráznosti, jako např. že si na zájezdy do ruského Pavlovska bral vždy svého psa, protože tamnější obdivovatelky chtěly od něj alespoň chomáč vlasů; tak to odnesl pes, který prý se vrátil do Vídně vždy oškubaný dohola.

Johann Strauss mladší byl velice bohatým člověkem. Vlastnil 3 činžovní domy, svůj palác, cenné papíry, obrovské bankovní konto a vilu v lázních Ischlu.

Je pohřben v čestném hrobě města Vídně, poblíže Brahmse, Schuberta a Beethovena. Při pohřbu pravil starosta města, dr. Karl Luegen: "Pokud život ve Vídni potrvá, nebudeš nikdy Mistře zapomenut!" Pohřební průvod Vídní sledovaly desetitisíce lidí a přes tisíc lidí bylo v průvodu. Před průvodem jel na vraníku herold ve starošpanělském kroji a nesl černé žezlo na znamení, že ke hrobu je nesen král.

Použitá literatura: www.mdo.cz Reginald Kefer


Líbí se vám tento článek?
 

ano  

(35)

ne  

(3)

nevím  

(8)

hlasovalo 46 lidí

Prosím hlasujte kliknutím na 
příslušný graf