Richard Strauss (1864 -1949)

 

Nemecký skladatel. Jeho hudbu nelze poslouchat jako kulisu cehokoliv. Jeho hudba je sugestivní a vnucuje nám intenzívní pocity - nekdy objevné krásy, jindy strachu a odporu. V každém prípade obohacuje.
Straussuv život - pokud ho známe - nebyl podoben hudbe, jako tomu bylo pravidlem v dobe romantismu*. Žil klidný život dustojného nemeckého obcana své doby. Dirigent* kapely* meiningenské [majnyngen], dvorní kapelník* v Mnichove, kapelník dvorní opery berlínské, reditel státní opery vídenské. A úspešný skladatel. Tvoril v dobe rozkladu romantismu, ale impresionismu* se vyhnul. I když nám jeho hudba nabízí nádherné barevné obrazy (symfonické* básne Till Eulenspiegel [ojlenšpígl], Don Juan, Smrt a vykoupení, Alpská symfonie), mnohem konkrétnejší a bližší jsou Lisztovi než Debusymu . Také námetová oblast je jiná - skladatel se pokouší hudbou vyjádrit dokonce i filozofii (Tak pravil Zarathuštra). Do služeb svých hudebních myšlenek povolává R. Strauss mnoho nového: pestrou barevnost harmonie* a instrumentace*, nové hudební nástroje* do orchestru* (celesty*, saxofony*, varhany*, zvony*), polyrytmicnost* (v opere Ružový kavalír) i bitonalitu (v opere Elektra zní soucasne tóniny* A dur a es moll).
R. Strauss, jeden z posledních velkých zjevu pozdního romantismu, ukazuje novou cestu evropské hudbe. Jeho vrcholná díla se stále objevují na programech svetových koncertních síní i operních scén a lidé je prijímají rádi. Nekteré ovšem s pocitem, že to stací jednou za život - což platí predevším o opere Salome.

(Z knihy Ludmily Vrkocové "Slovnícek hudebních osobností")