Rejcha Antonín

 

syn staroměstského pekaře; cestu za hudbou do světa vykonal pomocí svého strýce Josefa Rejchy, který působil v kapele ve Wallersteinu. Roku 1808 se Antonín Rejcha trvale usadil v Paříži, kde byl po čase povolán na konzervatoř jako profesor kontrapunktu. Většina jeho prací z oboru hudební teorie se dočkala řady vydání; Traité de mélodie (Pojednání o melodii) vyšlo v rozmezí necelého století (1814-1911) jedenáctkrát. Spolu s naukou o harmonii bylo přeloženo do italštiny a ještě s dalšími dvěma díly také do němčiny, a to K. Czerným ve Vídni. Rejchův experimentátorský elán a cílevědomá snaha o další rozvíjení už dosažených hodnot se promítaly do jeho hudby i do teoretické práce, v níž nevycházel ze starších příruček, nýbrž z hudby své doby. Za rozhodujícího činitele, jemuž musí ustoupit stará kompoziční pravidla, považoval hudební zkušenost a sluch. Zvláště ve svých ranějších dílech hledal prostředky, kterými lze předejít jednotvárnosti hudebního proudu. Vyznával sice „zákon symetrie", jenž vládne hudební skladbě, ale právě proto vyzdvihoval význam nepravidelných period, užíval 5/4, 7/8 aj. taktu (mj. s odvoláním na alsaské tance) a konstruoval nezvyklé rytmometrické kombinace. Nejradikálnější zásah provedl do stavby fugy, a to zvláště svými 36 fugami pro klavír, které vydal (1803?) ve Vídni a svým pojednáním Über das neue Fugensystem (O novém systému fugy) z roku 1805. Ve snaze zbavit fugu rysů starobylosti a uvést ji v soulad se současnou hudbou prohlásil Rejcha některé tradiční znaky fugy za vedlejší a pominutelné. Jeho tzv. frázovaná fuga připouští jako fugové téma i symetricky stavěnou osmitaktovou periodu a naprosto volný modulační plán. Rejchův experiment vyvolal mnoho nesouhlasu, dnes se jeví jako raná předjímka moderní kompoziční praxe. Z další tvorby Rejchovy se dodnes hojně uplatňují dechová kvinteta a komorní skladby pro nejrůznější nástrojové kombinace: pro tři flétny, pro čtyři lesní rohy apod. Protipól představují skladby pro mohutnáí reprodukční tělesa (Te Deum, Musique pour célébrer la mémoire des grands hommes - Hudba k oslavě památky velkých lidí aj.). Rejchovi se dostalo v Paříži mnoha poct; byl jmenován rytířem Čestné legie a členem Akademie. Z jeho žáků vynikl hlavně H. Berlioz, Ch. Gounod, C. Franck, F. Liszt.

 

Převzato ze serveru mistři klasicismu.

http://klasika.move.to