Georg Friedrich Handel

Skladatel, současník J. S. Bacha* a spolu s ním největší reprezentant hudebního baroka*. Původem a základním vzděláním Němec (narodil se v Halle nad Sálou). Za tříletého pobytu v Itálii se seznámil s italskou operou* a dosáhl prvních úspěchů jako skladatel oper (např. Agrippina) i světských kantát* (Apollo a Dafné aj. ). Měl nesnadný, na zvraty bohatý život, ale díky svému velkorysému životnímu stylu a vnitřní síle osobnosti jej prožil s přehledem a bez následků pro tvorbu.
Po krátkém působení v Hamburku ( 1703-07) a Hannoveru byl pozván do Londýna, aby tam pro horní společenské vrstvy psal opery v módním italském slohu. Působil v Královském divadle, později v novém operním divadle Královské akademie hudby; velké umělecké úspěchy (zejména s operami Rinaldo, Ottone, Julius Caesar a Rodelinda) vystřídaly závist, intriky, konflikty a vítězství konkurence, což způsobilo ústup G. F. Händla ze slávy operního skladatele. Reagoval na to po svém - obrátil se k oratoriu*, kantátě a hudbě instrumentální*. Oratorium vlastně znovu objevil a napsal v této typické barokní formě svá vůbec nejslavnější díla (Israel v Egyptě, Mesiáš, Juda Makabejský aj. ). Oper je zachováno 40, oratorií a kantát 23, mnoho hudby chrámové*, ale také hodně skladeb instrumentálních, které jsou nám dnes z jeho díla nejbližší: 20 varhanních koncertů*, 12 concerti* grossi, 6 tzv, hobojových koncertů, orchestrální suity*, 12 sólových sonát*, triové* sonáty, klavírní suity a ještě mnoho jiných skladeb.
Zatímco s Händelovými operami a oratorii se dnes setkáváme jen výjimečně, instrumentální skladby patří trvale ke koncertnímu životu a jsou oblíbenou součástí repertoáru* slavných umělců. Jistě jste slyšeli třeba některou flétnovou* sonátu v podání našeho flétnisty Jiřího Válka nebo slavnou serenádu* Vodní hudba. Händelova umělecká činnost byla bohatá a všestranná: působil také jako kapelník*, divadelní ředitel, šéf opery. G. F. Händel byl - a je - velká osobnost barokní hudby. Na tom nic nemění ani skutečnost, že často (a třeba i několikrát) používal svá starší témata* i větši části skladeb, a dokonce si je vypůjčoval od jiných skladatelů. Ostatně - tehdy se na to nehledělo - z historického hlediska nebýt Händla, mnohá témata jeho průměrných současníků by nikdy s takovou slávou nezazněla a nepřečkala svou dobu.

 

(Z knihy Ludmily Vrkočové "Slovníček hudebních osobností")