César Franck

 

Belgican rodem, Francouz hudebním vzdeláním i skladatelskou tvorbou. Na parížské konzervatori* byl žákem ceského pedagoga A. Rejchy. Nelákala ho slavná dráha virtuosa*, kterou si pro neho vysnila jeho rodina. Byl varhaníkem parížských chrámu a cítil potrebu vyjadrovat se skladatelsky. Ale první tvurcí pokusy byly príliš poznamenány vlivem obdivovaných vzoru - J. S. Bacha , Beethovena , Berlioze . Snad také proto prestal C. Franck ve svých 30 letech komponovat. Léta odmlky jsou však léta dozráváni. V 50. letech byl jmenován profesorem parížské konzervatore a snad práve nový zpusob života mezi mladými byl prícinou jeho nové tvurcí aktivity. Novou epochu své tvorby zahajuje oratoriem* Vykoupení. Vrcholnými díly tohoto období jsou predevším skladby instrumentální* - symfonické* básne Eolidy, Prokletý lovec, Džinové, Symfonické variace pro klavír* a orchestr*, Symfonie d moll. V nekterých žánrech*, jako je práve symfonická básen, ale i písen, má Franckovo dílo pro francouzskou hudbu význam zakladatelský. Pozoruhodné jsou i jeho skladby komorní* (Klavírní kvintet* g moll, Sonáta A dur pro housle * a klavír a Smyccový kvartet* D dur), skladby klavírní a varhanní skladby, v nichž má Francouzská hudba ve Franckovi nejvetšího mistra minulého století. C. Franck vytvoril školu, jakou Francie do té doby nemela, a která byla v mnohém smeru novejší a smelejší než škola nemeckých symfoniku v období romantismu*. Na jejích základech vyrostlo všechno, co v pozdejší francouzské hudbe vytvorilo trvalé hodnoty. Ale jedine okruh Franckových žáku správne hodnotil Franckovo dílo ješte za jeho života. Mnohé skladby zustaly do skladatelovy smrti neprovedeny a ty, které provedeny byly, narážely na neporozumení hudební verejnosti.

(Z knihy Ludmily Vrkocové "Slovnícek hudebních osobností")