Liszt Ferenc

 

Madarský skladatel a pianista. Na klavír se učil hrát od šesti let pod vedením otce. Poprcé veřejně vystoupil v šesti letech v Bratislavě. S otcem odešel do Vídně, kde se stal v letech 1821-23 žákem C. Czernyho, v kompozici A. Salieriho. V roce 1822 uspořádal ve Vídni první veřejný koncert, bezprostředně nato pak koncertoal v dalších hudebních metropolích, roku 1824 v Paříži, kde se usadil. Když byl L. Cherubinim odmítnut k přijetí na pařížskou konzervatoř, studoval skladbu u Itala F. Paera, kontrapunkt a fugu u A. Rejchy (1826). Za pobytu v Paříži (1823-35) koncertoval v salonech, pro svá vystoupenípsal virtuózní kompozice a transkripce děl jiných skladatelů, Např. Berliozovu Fantastickou symfonii. Velkým vzorem v interpretaci a skladbě byl Lisztovi N. Paganini. V některých pařížských skladbách se všakjiž objevují rysy Lisztova osobitého hudebního stylu. V Paříži se seznámil se spisovaelko hraběnkou Marie d´Agoult. Nelegitimní vztah, z něhož vzešla dcera Cosima, pozdější Bullowova a Wagnerova manželka, skončil politickým skandálem, po němž byl nucen Paříž opustit. Nejbližší léta strávil na koncertních cestách, mj. ve Vídni, v Uhrách, v Berlíně. V Praze vystoupil poprvé v únoru roku 1840, téhož roku i v Brně. V letech 1848-1859 byl dvorním kapelníkem ve Výmaru, jímž se stal na přímluvu své nové intimní přítelkyně, ukrajinské šlechtičny Carolyne sayn Wittgenstein, rozené Ivanovské. Výmarská léta náležejí k těm nejproduktivnějším. V té době napsal svá velká symfonická a klavírní díla. Jako dvorní kapelník se zasazoval o tvorbu současných moderních skladatelů (provedení Wagnerova Tannhausera-1848, premiéra Lohengrina-1850, aj.) Lisztovou zásluhou se Výmar stal střediskem moderních kompozičních snah, jež přesáhly rámec tzv. novoněmecké školy. Ve výmaru prodlévali i slovanší skladatelé, mj.B. Smetana a A. N. Serov. Za výmarského pobytu Liszt navštívil dvakrát k provedení svých skladeb Prahu (1856,1858), kde ho mladí hudebníci uctívali jako jednoho z předních hudebníků nové, tzn. romantické epochy. Další nelegitimní citový vztah s kněžnou Wttgenstein skončil společenským skandálem a LIszt musel Výmar opustit. Odešel do Říma, kde roku 1865 přijal nižší svěcení. Stal se horlivým stoupencem cecilianismu, složil v jeho duchu řadu hudebních děl. Po roku 1870 se vrátil k světskému životu. Pohyboval se mezi Římem, Výmarem a Peští, kde byl jmenován čestným prezidentem Hudební akademie, jejíž vznik podnítil. Za celoživotní dílo se mu dostalo mnoho poct, jednou z nich bylo i jmenování čestným členem Umělecké besedy v Praze roku 1883. Poseldní léta svého života strávil v Bayreuthu u dcery Cosimy, kde také zemřel.Liszt složil velké množství skladeb všech hudebních žánrů a forem s vyjímkou opery, Začínal jako klavírní skladatel, pro klavír vedle transkripcí (též na husitstkou písen z 15. stol.) napsal 19 uherských virtuózních rapsodií i díla opravdové hudební hloubky a krásy. Consolations (útěchy-1849), jednovětou sonátu h-moll (1853), koncerty virtuozne laděný č.1 Es- dur (1849) a bouřlivě poetický č. 2 A dur (1839-1861). Po Berliozovy je Liszt v Dantovské (1856) a Faustovské symfonii (1857) druhým velkým skladatelem programní symfonie. Zakladatelská úloha mu připadla v symfonických básních, jichž složil jedenáct, první Tasso (1849) poslední Od klébky k hrobu (1882), k nejznámějším se řadí Les preludes (1854), Co slyšíme na horách (1850) a Ideály (1857). Na lIzsta programního skladatele působil Beethoven, zejména však H. Berlioz. Esteticko-filozofické zdůvodnění programní hudby nalezl v Hegelově estetice. Obsáhloua významnou oblast Lizstova díla tvoří duchovní a chrámová hudba. Je autorem oratorií o svaté Alžbětě (1862) a Christus (1866), mší Missa solemsis (1856), Missa choralis (1862), Uherská korunovační mše (1867), a Requiem (1868) Jako umělec je Lizst namnoze kontroverzní hudební osobností. V mnoha zejména ve virtuozních klavírních skladbách vycházel vstříc dobovému vkusu měštanstva a aristokracie. Obě Lisztovy programní symfonie, písně, lyrické klavírní charakteristické kusy, klavírní sonáta h-moll, oba klavírní koncerty náleží k vrcholným hudebním dílům své epochy. Liszt byl v pojetí hudebního stylu revoluční romatnik. Polytonálními postupy, chromatikou (některá jeho témata mají dvanáctitónový charakter) a modalitou směřuje k uvolnění tonaltiy i hudebních forem. Liszt teoreticky dokonce připouští možnost použití čvrttónů. tyto jeho novoty anticipují mnohé z vývoje hudby 20. století. V české hudebě ovlivnil B. Smetanu, raného a pozdního Dvořáka aj.


Použitá literatura: Hudební slovník pro každého II. - Jiří Vysloužil